Vývoj z nerezové oceli

Vývoj z nerezové oceli

V roce 1912 Hermos ve Spojených státech také vyrobil nerezovou ocel. Ve stejné době také němečtí metalurgičtí experti Schutrauss a Maurer zjistili, že přidáním chrómu a niklu do tavby lze vyrobit ocel, která nerezaví. Jejich objevy byly téměř na stejné startovní čáře jako objevy Brearley ve Velké Británii. Neptali se však proč za podivné jevy, které pozorovali. Místo toho se zastavili před vstupem do vědeckých dveří, aby pokračovali ve výzkumu, a proto nebyli stejní jako poprvé. Čestná koruna objevu nerezové oceli a jejího vývoje a využití k získání obrovských ekonomických výhod minula. Později vědci zjistili, že důvodem, proč je nerezová ocel tak odolná vůči korozi, je to, že když je vystavena vzduchu, prvek chrómu na jejím povrchu vytváří hustou vrstvu oxidu chromitého. Tento oxidový film je tak tenký, že neovlivní hladkost a kovový lesk kovového povrchu. Tento oxidový film nebude dále reagovat s vodou a vzduchem. Při poškrábání povrchu se rychle vytvoří nový oxidový film. Přestože je hliníková slitina lehčí než ocel a je také odolná proti korozi, oxidový film na povrchu je skutečně šedý a není tak lesklý jako nerezová ocel. Hliník je naproti tomu měkčí, zatímco chrom je nejtvrdší kov s tvrdostí Mohs 9, takže se jen tak neopotřebovává. Přestože nerezová ocel stojí více, je stále široce používána.

Vzhledem k tomu, že všechny nerezové oceli jsou určeny jejich elementárním obsahem, ne všechny nerezové oceli mohou odolat korozi z různých médií: obecně řečeno, nerezová ocel může odolávat pouze atmosférické korozi (teplota, vlhkost, sluneční záření, déšť a korozi z atmosférických znečišťujících látek atd.) a časem se povrch odbarví a dokonce zreziví. Tyto nedostatky však nemohou vymazat brilantnost výkonu nerezové oceli, ani nemohou otřást její pozicí široce používaného. Nerezová ocel je známá jako nerezová ocel a je významným vědeckým objevem, který změnil běh lidské civilizace ve 20. století.